O nás
Manželé Andělovi
"Cesta k první školce Bez Alergenů"
Náš příběh
Po narození naší dcery jsme neměli o potravinových alergiích mnoho informací. Vše se zdálo být v naprostém pořádku, dokud se dcera poprvé nesetkala s vejcem. Zareagovala na něj anafylaktickým šokem – přestala dýchat. Během hospitalizace jsme začínali chápat, že se jedná o velmi vážnou potravinovou alergii, která pravděpodobně do určité míry změní náš dosavadní život.
Absolvovali jsme sadu alergologických a imunologických vyšetření, z nichž jsme se dozvěděli, že naše dcera má dotykovou alergii na tři ze čtyř život ohrožujících alergenů. Tedy vejce, mléko a ořechy. Na některé další potraviny se prokázala jen potravinová intolerance.
Dozvěděli jsme se také, že bychom zmíněné alergeny vůbec neměli mít v domácnosti protože riziko je příliš vysoké. Podařilo se nám tedy upravit rodinný jídelníček tak, abychom alespoň doma měli bezpečné prostředí.
I přes veškerá opatření měla Evelínka za pár měsíců další anafylaktický šok. Olízla předmět, na kterém byly stopy alergenů. Čas od času jsme museli řešit méně závažné alergické reakce. V průběhu se ukázalo, že trpí také na astma a atopický ekzém.
Bylo nám sděleno, že školka v našem případě nepřichází v úvahu.
O problematiku alergií jsme se začali mnohem více zajímat. Ukázalo se, že rodin s vážně alergickými dětmi je opravdu hodně. Jen na území Prahy je přibližně sedm set rodičů, kteří mají od doktora předepsaný adrenalinový injektor pro své dítě.
Přejeme si, aby všichni rodiče, kteří se nacházejí v podobně složité situaci, měli možnost své dítě umístit do školky a kolektivu dětí, kde o něj nebudou muset mít strach. Nám se nepodařilo najít školku, která by tyto služby nabízela tak, aby to bylo bezpečné a zároveň nepříliš stigmatizující. Školky pro takto silně alergické děti neexistují.
Proto jsme se rozhodli založit První českou školku bez alergenů.
Michala Andělová, Jan Anděl
Příběh školky
Při vytváření Školky Bez Alergenů jsme se soustředili na několik základních okruhů, které považujeme za důležité.
Jedním z hlavních pilířů je samozřejmě bezpečnost provozu pro alergické děti. Tento bod nesmí být podceněn, tak aby se ve školce mohly bezpečně cítit děti, rodiče i zaměstnanci. Teprve potom se budou moci svobodně věnovat všemu ostatnímu. Rozhodli jsme se úplně eliminovat stopy všech čtyř život ohrožujících alergenů. Školka je tedy rozdělena na dvě zóny. “Zónu rizikovou”, což je příchodová cesta, vstupní hala a vstupní umývárna, a “zónu bez alergenů”, což jsou všechny ostatní místnosti školky. Riziková zóna má separátní úklid a je vybavená bezdotykovými dveřmi, aby se zamezilo přenosu alergenů. Rodiče, děti i personál se nejprve přezují, odloží svá potenciálně znečištěná zavazadla a pokračují do vstupní umývárny. V té si důkladně umyjí ruce a pusu a pokračují do herny.
Ve školce je neustále přítomná zdravotní sestra vybavená adrenalinovým injektorem, kortikoidovými čípky a dalšími medikamenty, které jsou potřebné ke zdravotní bezpečnosti.
Vzhledem k odlišným požadavkům dětí s potravinovými alergiemi tvoříme spolu s rodiči a naší nutriční terapeutkou pro každé dítě individuální jídelníček.
Naší další velkou motivací bylo vytvořit prostor, ve kterém budou mít děti s vážnými potravinovými alergiemi stejné podmínky jako děti v normálních předškolních zařízeních. Ideálně ještě lepší a v souladu s moderní filozofií výchovy dětí.
Při tvorbě metodiky jsme se zaměřili na vyváženost raného vzdělávání, Montessori přístupu a konzervativních i liberálních hodnot ve výchově. Důraz jsme kladli především na respektování přirozeného vývoje dítěte a eliminaci přetěžování dětské mysli.
Dítě se učí hrou, ale nutně se potřebuje i nudit, aby vznikl impuls k tvůrčí aktivitě. A aktivitu je potřeba podpořit a rozvíjet, aby se přetavila v tvůrčí čin. Tento citlivý proces je možné zvládat jen v malém počtu dětí.
Za zásadní rovněž považujeme brzké seznámení s angličtinou. Nejvhodnějším způsobem je podle nás přítomnost rodilého mluvčího, který umí česky a jeho přítomnost tak nepůsobí frustračně, nýbrž inspirativně a vzbuzuje zájem o cizí jazyk.
